
Zabité a zraněné měla pořád před očima
Slávka Altmanová (1923)
Za jejího dětství byla Volyň ještě polská. Když ji v roce 1940 zabral Sovětský svaz, byly bohatší rodiny vystěhovávány, včetně té její. Zle bylo i potom, za okupace nacistické. Zažila bombardování, pět neděl se s ostatními skrývala ve sklepě. Východiskem byl pro ni vstup do československého armádního sboru v SSSR.
K ránu padla mlha, Němci to zjistili a začalo maso. Hodně zabitých, raněných, pořád to mám před očima.
Spojařka a radistka Slávka Altmanová prošla boji v Polsku a hlavně u Dukly. Po válce zůstala v Čechách. Nervové vypětí za války ji zdravotně poznamenalo na celý život.