Od dětství žila v Panenských Břežanech, znala židovské majitele tamního zámku. V roce 1941 nastoupila jako pomocná síla v zámecké zahradě, pokračovala i za říšského protektora Reinharda Heydricha. Dne 27. května 1942 pracovala Helena Vovsová ve skleníku.

Přišel tam Hans a řekl, že byl atentát na šéfa. „A je mrtvej?“ – „Noch nicht.“

Tyran zemřel po pár dnech v nemocnici. Na jeho zámku nuceně pracovali židovští vězni, později je nahradili němečtí jehovisté. Helena jim všem během služby pomáhala, nosila jim jídlo a léky. Jeden z nich o ní po válce napsal knihu s názvem Žít a přežít.

Celý příběh pamětníka