Když musela v roce 1941 s rodiči odjet do terezínského ghetta, bylo jí jedenáct let. O tři roky později je čekal transport do nejhoršího likvidačního tábora – Osvětimi. Příjezd tam vnímala Eva Erbenová jako za závojem.

Těžký vzduch, prach, popel, oheň, psí štěkot, křik. Mengele a nahota.

Měla štěstí v neštěstí, plynovým komorám unikla. Na jaře 1945 během evakuace nastoupila s matkou do pochodu smrti přes západní Čechy. Denně šli zesláblí vězni třicet kilometrů, z tisícovky jich přežilo sedmdesát. Matka podlehla vyčerpání. Eva utekla a do konce války se skrývala u sedláků. V roce 1948 odešla do Izraele.

Celý příběh pamětníka